Historie:
110 let HASIČŮ v JEVANECH
1905 - 2015
Sbor
dobrovolných hasičů je nejstarším spolek v obci.
Založen byl v prosinci roku 1905
První
zbrojnice byla postavena roku 1906 v prostoru za zvoničkou. Její součástí
byla také obecní šatlava.
Zbourána byla v roce
1937, kdy byla postavena nová.
HASIČSKÉ DESATERO
1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí.
2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem; nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž.
3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví.
4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti, kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnost zvýšenou a všechny přednosti těla i duše.
5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést.
6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná.
7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit.
8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, bys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil neb usmířil.
9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičský, pamatuj, že nevhodným chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jakož znak nosíš.
10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem.
Z NEJSTARŠÍ
HISTORIE HASIČSTVA V JEVANECH
Samostatný hasičský sbor v naší obci byl založen v roce 1905, ovšem historie hasičstva tu započala už dříve. Tehdy jsme ale byli pouze osadou Černých Voděrad a tak prvním hasičským sborem působícím na našem území byl voděradský sbor, založený již v roce 1884. V období od počátků samostatnosti Jevan roku 1888 do vzniku našeho sboru fungovali pravděpodobně voděradští hasiči, včetně členů z Jevan, pro obě obce.
Na založení samostatného jevanského hasičského sboru má největší zásluhu legendární první starosta obce, František Pačes (z č. 4), ale také Alois Chmelík z č. 17, Josef Pačes z č. 54 (Hankovec) a další tehdejší konšelé a občané: František Polák z č. 3, Václav a Rudolf Pačesovi z č. 34 (Vohradští), Josef Hedrlín z č. 12, učitel František Seidl, Alois Moravec z č. 38 a Josef Pečený z č. 33, kteří vytvořili první výbor. Na ustavující schůzi v Pačesově hostinci 17. prosince 1905, za účasti velkého množství občanů i hostů z okolí, byl starostou sboru zvolen František Pačes z č. 4 (Starosta) a velitelem Josef Pačes z č. 54 (Hankovec). Historický sbor měl vedle starosty a velitele mnoho dalších funkcí: jednatele, správce pokladny, kronikáře, zástupce velitele, náčelníka, cvičitele, pořadatele, dozorce náčiní, hudce, samaritány a samozřejmě mužstvo. Při založení v prosinci 1905 bylo 19 činných a 17 přispívajících členů a hned v lednu 1906 přibylo dalších 21.
Od samého začátku byli hasiči velmi aktivní a vedle svého základního poslání se starali také o osvětu a kulturní život. Založili ochotnický divadelní spolek, pořádali bály a taneční věnečky, účastnili se různých slavnostních akcí a církevních svátků. Stranou nezůstávaly ani ženy, které roku 1922 založily ženský odbor. Velikou legendou se stal bratr Pečený, který během 52 let činnosti získal nejvyšší hasičská ocenění, vyznamenání a medaile.
Být členem sboru bylo velmi prestižní a celé rodiny a rody na generace s hasičstvem spojily své jméno. Od založení až po dnes byl vždy ústřední osobností sboru některý z Hedrlínů, stejně jako nikdy nechyběl mezi hasiči některý
z Pačesů nebo Moravců. Uvést by se daly snad všechny tradiční jevanské rodiny, jejichž členové se výrazně zapsali do dějin našich hasičů. Jména Borovička, Malík, Čechrák, Chmelík, Vykoukal, Šulc, Čihák, Čekal, Padevět či Tlamicha jsou další jména starostů, velitelů a jednatelů sboru a také jména rodin s několika generacemi hasičů.
Všem jim dík
HISTORICKÉ PRAPORY
Děkujeme Rosťovi Pačesovi za zpracování informací z nejstarší historie hasičského sboru v Jevanech.
Dále se nám podařilo získat několik informací z následujících let.
Aktivity
Dle kroniky i v následujících letech byli členové sboru aktivní v obci, zasahovali při požárech, školili se v potřebných tématech, kontrolovali obytné budovy, dohlíželi na táborové ohně pořádané rekreanty ROH Moskva, pomáhali v případě kalamity (posypem vozovek škvárou při mrazu, splachováním silnic od nánosů písku a zbytků, vyčerpáváním vody ze sklepů), pečovali o úpravu a čistotu v obci, pomáhali v JZD v okolí, osobně nebo formou besed poučovali občany v rámci prevence o možnosti vzniku požáru, pravidelně se prakticky cvičili v požárním útoku za velké divácké účasti obyvatel. Někdy mohl některý z diváků (často z řad dětí) usednout na čtyřkolovou stříkačku s rukojeťmi k pumpování nebo usednout vedle kočího za popěvku kamarádů:
"Hasiči jedou, stříkačku vezou,
chlapci na ně pokřikujou,
vemte nás s sebou."
V případě, že hasiči nikoho nevzali, holky se klukům posmívaly:
"Hasiči jeli - kluky nevzali
a ti jim v zlosti zaťatou pěstí hrozili -
ba i jazyk vyplázli."
Požár
Nejprve se požár v obci ohlašoval křikem "hoří" a kdo požár spařil jako první,běžel co nejrychleji k obecní zvoničce na návsi (nyní před poštou) a trhavými pohyby tahal za provaz zvonku a trubač troubil signál "hoří". Za druhé světové války pak němečtí vojáci zvonek shodili ze zvoničky a neznámo kam jej odvezli - "na kanony". Následně byla zakoupena siréna, která pak byla používaná k vyhlášení jakéhokoli poplachu ve vsi. Siréna byla nejprve umístěna na hřebeni budovy pošty, později pak na stožáru na školním cvičišti.
Kulturní akce
Co se týká plesů, plánovány byly vždy na měsíc leden, neboť "hasiči si činili právo na první, jako nejstarší složka v obci a ostatní organizace to uznávaly. Další měsíce si pak také přividělávali pořádáním tanečních zábav (masopustská v únoru, " Josefská" případně Velikonoční v dubnu, pouťová "Jirská" v květnu, po čarodejnicích "Májová", v červnu "Rekreační", v červenci "Znenská", v srpnu pouťová "Bartolomějská", v záží s branci "Václavská", v říjnu "Chatařská",v listopadu "Posvícenská", v prosinci "Mikulášská" a někdy "Silvestr"). Později počátkem 80. let přenechali pořádání tanečních akcí TVJ Sokol, kteřá budovali sportoviště, a potřebovali si na četná spolková vydání.
Schůze
Členské schůze se až do roku 1988 konaly jednou za měsíc v jídelně restaurace Na
statku, v případě letních měsíců, kdy Na statku bylo plno, se pak rokovalo před hasičárnou. V dlouhodobém průměru měl spolek 47 členů - 42 mužů a 5 žen (dle historie bylo nejvíce členů za okupace, a to dokonce 90).
Spolupráce
Velmi úzká byla spolupráce hasičů a sokola v obci a to z toho důvodu, ze naprostou většinu obou složek tvořili titíž členové, v oddílu mužů fotbalistů hrálo až 90 % požárníků. Tito také prováděli každoročně na jaře splachování hřiště. Společně se pak podíleli na výstavbě sportoviště (šaten u fotbalového hřiště, kopání studny a uložení elektrivkého kabelu). Obě skupiny spolupracovali také při pořádání dětských dnů.